- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

>> Blog in English - Here <<


Navštiv mého mazlíčka - ZDE

Chceš spřátelit?? - ZDE

Reklamy - ZDE

- - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - - -

Praštěná puberťačka - úvod

7. srpna 2013 v 20:00 | Misella |  Praštěná puberťačka

Úvod aneb Jak to všechno začalo



"Leylo, ty víš co máš udělat.." řekl muž s kápí. Nevěděla jsem, co tím myslí a proto jsem se ho radši zeptala: "Co? Kdo vůbec jste?" Muž jen zavrtěl hlavou a pomalu odcházel. Viděla jsem, jak se pomalu, ale jistě, ztráci v hluboké mlze. Začínalo být chladno a já měla na sobě jen noční košili. Nohy jsem měla bosé.. Vtom jsem uslyšela tichý zvuk, který se brodil tmou. Každou chvilkou zvuk zesiloval a já uviděla osté světlo. Řítil se na mě rychle jedoucí vlak. Rukou jsem si zakryla oči. Vlak měl každou sekundou vrazit do mě. Začala mi pod nohama vybrovat zem. Křičela jsem.

"No tak, Leylo! Vstávej!" křičí na mě mamka "přijdeš pozdě do školy." V tom okamžiku roztáhne závěsy a do místnosti proniknou sluneční paprsky. Převaluju se v posteli, když mi bratr sebere moji přikrývku a hodí mi ji na hlavu. Rozuřeně se posadím a vrhám na něj vražedný pohled. Zazubí se na mě. "Nenávidím tě," zasyčím "Petere, to nemůžeš aspoň jedno ráno být normální člověk a nechat mě ještě chvíli v posteli?" Oblekl si tričko. "Ale no tak, sestřičko. Kdybych to neudělal, tak bys zaspala školu." "Myslím, že by to bylo lepší.." řeknu tiše.

Doposud jsem si neuvědomila, že právě dnes začal nový školní rok, ale mělo to malý háček. Měla jsem jít do nové školy, protože jsme se sem přistěhovali. Přistěhovali jsme se do docela velkého města. Bylo to kvůli otci. Dostal tu práci jako policejní šéf. A protože o tuto práci hodně stál, museli jsme se přizpůsobit.

Rozuchané vlasy mi padají do očí. "Dobé ranko," řekl vesele otec "jak ses vyspala?" "No.. Nic moc. měla jsem noční můru." opáčila jsem s nezájmem. Do ruky jsem si vzala housku a tou druhou chňapla po salámu. Otec popíjí kávu a máma nám chystá svačinu. Táta se zvedl. "Tak já jdu do práce. Přeji hezký den." "Rayi nezapomeň klíče." dodala máma. "Neboj se, teď už je na 100% mám."

Chystala jsem se do koupelny. Chtěla jsem si ještě hodit sprchu, ale Peter mě předběhl. Zaťukala jsem. "Petere dělej, chci se taky osprchovat!" "Chvíli počkej." řekl přes šum sprchy. Chvíli, jasně, tu tvojí chvíli moc dobře znám. Na tu jeho chvíli, jsem čekala hodně dlouho. Konečeně jsem se dostala do sprchy, ale jakmile jsem se začala sprchovat, tak jsem se automaticky koukla na hodiny. Bylo 7:45! Jako střela jsem se snažila usušit, učesat a obléct. Právě za pět minut měla začínat škola, ale já byla ještě pořád doma. Peter je určitě dávno ve škole.

Utíkala jsem. Vlasy mi pomalu schly. Má tvář byla stejně rudá, jako mé vlasy. Začalo mě píchat u srdce. Slyšela jsem, jak funím. Trvalo to nekonečně dlouho, ale už jsem tu! Je přesně 8:00 a já stojím v hale. Všichni žáci byli ve třídách, proto v hale nebylo ani živáčka. Netušila jsem, kde mám třídu. Netušila jsem ani, jak se má třída jmenuje. Byla jsem v koncích..


~ POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ ~


Díly:

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Týna Týna | Web | 8. srpna 2013 v 9:21 | Reagovat

Krásně píšeš :O

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama